1.4. Studium dějin hudby
Studium dějin hudby na našich školách sleduje oblast tzv. hudby artificiální (nepřesně nazývané vážné, či dokonce klasické, klasiky). Ke komplexnějšímu pohledu však nutné studovat i oblasti hudby lidové (hudební folkloristika) a tzv. nonartificiální, která dnes zahrnuje obrovskou a těžko systematizovatelnou škálu žánrů od intelektuálně nejjednodušších (nejrůznější typy tzv. hudby populární či zábavné) až po nejnáročnější (novodobé podoby jazzu, rocku i kompozic, z nichž řada může asimilovat i s hudbou artificiální, viz odd. 6.2.4.5.).
Neoddělitelnou součástí studia dějin hudby je stálá pozornost vývoji vztahu člověka k hudbě a umění v určitých obdobích historie a naopak různých forem působení umění na život jednotlivce a společnosti v minulosti a dnes (význam studia dějin estetiky a pozornost dalším druhům umění).
1.4.1. Hlavní oblasti studia dějin hudby
Vzájemně se prolínají:
- Hudební kultura a život dotyčných období ( v kontextu s všeobecnými dějinami a dalšími druhy umění)
- Hudební tvorba (hudební řeč, skladatelské styly, hudební formy, druhy, životopisy hudebních osobností, hodnocení jejich tvorby)
- Vývoj notového písma
- Vývoj hudebních nástrojů, vývoj instrumentace
- Vývoj hudební vědy (teorie, estetiky a dalších disciplin)
1.4.2 Druhy literatury k studiu dějin hudby
- Přehledné dějiny hudby (základní příručky shrnující celou šíři problematiky, učebnice, skripta)
- Monografie (zpracovávající dílčí problematiku, například život a dílo jedné osobnosti)
- Články v hudebních časopisech
- Výkladové texty (například rozbory skladeb ve speciálních knihách a příručkách, v koncertních programech, tiskových přílohách zvukových nosičů apod.)
- Dějiny hudby v obrazech a notových ukázkách
- Beletrie (například romány o hudebních osobnostech a událostech, snaha o vystihnutí atmosféry doby, ne o faktografickou přesnost, někdy však zavádějící idealizace)
Ke studiu dějin hudby nezbytně patří zvukové ukázky konkrétních skladeb.
